Jak jsem pádloval z Černošic do moře

Pádlování z Berounky do moře

Říční proud mě vábí, láká a přitahuje jakousi magickou silou, která mě přinutí 30. června 2012 sednout  do lodičky a odevzdat se proudu řeky a pádlovat až do moře.

Plán cesty:

Nalodím se pod jezem v Černošicích, rozloučím se s rodinou a budu pádlovat po Berounce a Vltavě do Labe. Budu pádlovat až před Hamburg, kde je propojovací kanál do Baltského moře. Mým cílem je doplutí na písečnou pláž, kde chci celý den lenošit, popíjet pivo, opalovat se a koupat ve vlnách.

Délka a čas mé cesty do moře:

Jelikož jsem zapřísáhlý odpůrce sportovního přístupu k pádlování, nebudu nikomu říkat nic o počtu ujetých kilometrů, natož cokoliv o průměrné či maximální rychlosti plutí mého kajaku.

Příprava na cestu:

Nijak netrénuji. Jedu na dovolenou, na lodičce po řece, ne na olympiádu. Pádlo jsem letos vzal do ruky pouze na tradičním jarním výletě na Rujánu, což je takový třídenní seakajakářský piknik, kde se hodně pije, jí, kecá a moc nepádluje. Dokonce si tam ve velkém stanu večer topíme, aby nám nebyla zima.

Jídlo na cestu:

 Množství a kvalita jídla co si vezete s sebou přímo ovlivňuje vaší náladu. Pokud máte dost dobrého jídla a pití, je vám jedno jestli prší,fouká nebo praží slunce. Pokud vám, ale jídlo dojde, nebo se vám ztenčí zásoby pod kritickou mez, dostaví se deprese a zoufalství, čímž se cesta stává otravnou.

Je nutné pečlivě vybírat potraviny, v kajaku je málo místa a vy nesmíte mít nic navíc, ale také  vám nesmí nic chybět.

Dokupování zásob cestou:

Kolem Vltavy je mnoho dobrých restaurací a tudíž není nutné vařit a nakupovat potraviny. Vařit z vlastních zásob jsem začal až v Německu. Labe je tam pusté a vesnice jsou většinou daleko od řeky, asi kvůli záplavám. Za nákupy jsem vyrážel asi třikrát a vždy jsem šel dost daleko od řeky. Tahal jsem z obchodu vždy dva balíky minerálek, chleba, ovoce a zeleninu atd… což bylo fyzicky velmi náročné. Hodně restaurací u řeky je pouze do Drážďan, dále po toku jsem jedl v restauraci jen za Magdeburkem a potom až v Trawemunde, u moře, kde jich je požehnaně.

Pitná voda:

Pořídil jsem si filtr na vodu. Je to výborná věc, odstraní vám z vody vše škodlivé a přefiltrovaná voda je pitná.

Funguje to opravdu dobře. Filtroval jsem vodu i pod Prahou v místech, kde jsem se do vody štítil byť i ponořit pádlo. Voda z filtru je pitná.Díky takto filtrované vodě kterou jsem asi dva dny pil, jsem si zamiloval minerálky. Oproti vodě z filtru mají vynikající chuť a tak jsem ho přestal používat a raději jsem sebou vozil i dvanáct lahví minerálky.

Filtrovaná voda z Labe a Vltavy mi přišla sice pitná, ale neuvěřitelně hnusná. Pouze jsem z té vody vařil a to bylo dobré.

Oblečení a obuv:

Je léto, proto mám pouze dvoje krátké kalhoty, tři trika , goretexovou bundu, vlněné silné triko z dlouhým rukávem, pláštěnku a sandále do vody. Což bylo málo. Nedařilo se mi prát a sušit oblečení. Cestou jsem dvě trika dokupoval. Příště si vezmu balík starých triček a ta budu po použití vyhazovat.

Stan:

Používám plachtu. Je praktičtější než stan, hlavně v dlouhotrvajících deštích a plískanicích.

Spacák:

V létě používám starý spacák za pár korun.

Karimatka:

Pro mě je podstatný komfort při spaní, proto používám tu nejsilnější a největší karimatku jakou dostanu do úzkého zavazadlového prostoru své lodi.

Naučil jsem se nevozit s sebou zbytečnosti. Zde je seznam věcí vezených s sebou:

Čelovka, švýcarský nožík, opalovací krém, repelent, plynový vařič, hrnec a bomba, hrnek, velká plastová lžíce, fotoaparát, škrtadlo, provaz, klobouk, sluneční brýle,pikniková deka, mobil a nabíječka, ručník, mýdlo, zubní nit, kartáček a pasta. Dále mám mapu, houbičku na nádobí, trochu jaru a to je asi vše.

Plovací vesta:

Jsem dobrý plavec a otužilec. Přesto si vždy beru vestu. I na Labe a Vltavu.

Pádlo:

Na tekoucí vodě a na moři si pádlo vždy připevním provázkem, aby mi nemohlo uplavat.  Vozím i pádlo náhradní. Na svou cestu po řece jsem si pořídil to nejlehčí a nejkvalitnější pádlo jaké lze koupit, ale značku neprozradím. To pádlo je tak lehké, že ho ani nevnímám. Mám z něj radost. Velkou radost.

Loď:

Pořídil jsem si kvalitní seakajak. Je jednoduchý, bez jakýchkoliv vychytávek a inovací. Je to prostě jen obyčejný klasický kajak na moře. Nic víc, nic míň. Lehký, rychlý, stabilní ve vlnách a pevný. Je  postaven z uhlíku a to velmi kvalitně. Kormidlo a skeg fungují dokonale a jednoduchost mechanismu je obdivuhodná. Lodička je to nádherná a jede opravdu neuvěřitelně lehce. Je to radost pádlovat v takové lodi. Nebylo snadné se zorientovat v nabídce seakajaků v obchodech na internetu. Než jsem se odhodlal pořídit tuto lodičku, koupil jsem si bohužel postupně tři kajaky, které nebyly dobré a dohromady byly zatraceně drahé. Prodal jsem je se ztrátou. Ty předchozí kajaky přitom nebyly žádné plastové šunty, ale již vyšší řady ( kevlar , skelné vlákno a jakýsi kompozit) dle prodejců se jednalo o vynikající a nejlepší lodě . Bohužel, prodejci často lžou o svém zboží a nevěřím jim. Dobrý kajak se prostě musí shánět.

Značku kajaku a ani kde ho sehnat neprozradím.

Cesta:

 1.den- Nalodím se v Černošcích a loučím se s  dětmi a manželkou.

Hned po asi deseti minutách potkávám pozoruhodného člověka na gumovém člunu se zlomeným pádlem, které má vyztužené klackem. Je veselý a užívá si svou plavbu z Černošic do Lahovic. Považuji toto setkání za dobré znamení.

Před Radotínem je tak málo vody, že asi dvakrát vylézám z lodi. Modřanský jez nejedu zdymadlem ani šlajsnou, ale přetahuji loď po kolečkách. Jde to snadno a lehce.

Na smíchovském zdymadle se bojím. Mám strach vjet do komory spolu s asi šesti parníky. Vystoupím a jdu požádat komorníka, aby mi umožnil bezpečný průjezd.

Na bidýlku tam ale sedí nějaký tlustý chlap a nepustí mě. Prý musím plout pouze jako ohlášená sportovní skupina nebo něco takového a posílá mě na jez. Prý tam je chodníček kde mohu loď koníčkovat přes oba jezy.

Je to ale lež jako věž. Ten tlustý lhář mě dostal do pasti, protože koníčkovat lze pouze první jez. Druhý jez koníčkovat nelze, nelze se ani vrátit. Byl jsem přinucen jez sjet a samozřejmě jsem se cvakl a nepovedlo se mi vyeskymovat. Bylo to dosti nepříjemné.  Hlavně mi vadily parníky,  které kolem mě kroužily a turisté čuměli s otevřenými ústy nebo fotografovali. Doplaval jsem ke břehu, vylil loď a vyndal jsem záložní pádlo. To mé nové nejkvalitnější pádlo jsem přerazil o šutr na dně.

Kdybych tam to pádlo neměl, asi bych si tam rozbil hlavu. Byla to strašlivá rána a i přesto, že jsem měl před hlavou pádlo dostal jsem velkou ránu, ale krev mi neteče, jedu dál. Pochopil jsem, že Praha patří turistům a my, co se chceme plavit po Vltavě máme smůlu. Se mnou tam jely i dvě nafukovací Pálavy se sympatickými lidmi. Ty nafukovačky jez sjely bez problému. Jsem rád, že tam byly, jinak by mě parníky s turisty asi přejely, protože by mě ve vodě neviděly.

Mám vztek na povodí, že poklonkuje turistům v parnících a Prahu, naše město a naší Vltavu mění na turistickou atrakci a estrádu. Kašle na vodáky projíždějící Prahou.

Mám vztek na svou nešikovnost.

Jedu dál a modlím se, abych nemusel sjíždět šlajsnu na Štvanici. Naštěstí mě do každé další komory bez problému pouští. Prvně v životě používám zdymadla. Vjíždím na semafor a vždy se chytám žebříku.

 Jsem naštvaný a pádlování mě netěší až do Troji. U vodáckého kanálu narazím na vodáka, který se strašně směje mému zlomenému pádlu. Ačkoliv se vlastně směje mé nešikovnosti, jeho smích mi zvedl náladu a směji se s ním. Je mi zase dobře. Jdu se najíst do vodácké restaurace a je mi nádherně. Dávám si polévku, svíčkovou, pivko a jablečný koláč k výborné kávě. Cítím se skvěle.

V místní půjčovně mi pádlo opraví kouskem jiného pádla a je to dokonalé. Ten ochotný mladík, co  to opravil  prozradil, že se účastnil slavného nonstop maratonu z Českého Krumlova do Hamburgu. Popřál mi šťastnou cestu a já vesele vyrazil dál.

Vodácký kanál jsem přetáhl na kolečkách. Nesjel bych ho.

Vltava pod Trojou pěkně teče. Na Podbabě za čističkou samozřejmě voda smrdí. Přespím v Roztokách na ostrově u zdymadla.

V noci přišla silná bouřka a vítr. Plachtu stahuji k zemi aby mě chránila před bočním deštěm a větrem.

Miluji tato drobná dobrodružství a rád čelím nepřízni počasí. Ráno je krásně. Na sluníčku je teplo a snídám osmnáctiměsíční vynikající kozí sýr s fíkovým džemem a hoblinkami výborného italského pekorína. Zakusuji k tomu  toast opečený na pánvičce. Toast mám pokapaný vynikajícím olivovým olejem a na toastu mám nakrájené rajčátko a kapičku hustého balsamica. Zapíjím to pomerančovým džusem a dobrou kvalitní kávou odrůdy arabica. Mám skvělou náladu a dokonce si zpívám. Zabalím si věci do lodi, ale neodplouvám. Ještě si dám pod hlavu vestu a usínám.

Vyplouvám a po krátkém pádlováním zastavuji na oběd. Ten den jsem byl ještě na večeři a doplul jsem jen kousek za Mělník. Spím přímo proti elektrárně. V noci elektrárna hučí a vypouští páru. Nikdy mě nenapadlo jak krásná může být industriální romantika.

Další den také moc nepádluji. Dojedu pouze před Střekov.

Zde končím s poflakováním a začínám pádlovat. Jsem překvapen, jak je Ústí z vody krásné.

Také Děčín a jiná městečka na řece jsou nádherná. Ten den dojedu někam za Drážďany.

Voda zde rychle teče a kajak se tím proudem pohybuje velice rychle. Voda je čistá a příjemná. Každý den se budím, jak se mi chce. Přípravě snídaní věnuji zvýšenou péči, aby to jídlo bylo nejen chutné, ale i hezké. V klidu se najím, odpočinu si po jídle, zabalím do lodě a vyrážím na vodu. Pádluji podle nálady až do oběda. Většinou vařím polévku z masoxu a čerstvé zeleniny. Vývar z čerstvého hovězího jsem dělal pouze u Roglau, kde jsem narazil na řeznictví. Hlavní jídlo vařím vždy jiné. Experimentuji a neváhám vaření obětovat dost času. Mezi mé nejpovedenější obědy patří francouzké brambory, omeleta, jehněčí kotletka na česneku s rýží, pilaf s hráškem a filé z candáta na másle a rýnské víno které jsem koupil v Lauenburgu. Daří se mi vařit ve dvou hrncích, používám jediný talíř, na který vše servíruji. Po týdnu však začínám divočet a polévku piji přímo z hrnce jako prase. Vaření mě ale časem začíná unavovat. Ke konci jím špagety s kečupem a kupuji konzervy. Dokonce si přestávám krájet chleba, pouze ho ukusuji  z bochníku.

Pádlování mě vysloveně baví a těší. Čím víc mě přestává bavit složité vaření, tím víc mě baví pádlování.  

Němečtí kajakáři a vodáci

Cestou potkávám jen velmi málo kajakářů. U Bad Schandau a i jinde na Laby si vodáci půjčují nafukovací motorové čluny a dělají krátké vyjížďky. Potkávám cestou několik kánoí a kajaků na krátkých výletech. Narazím pouze na dvě skupinky kajakářů jedoucích na vícedenní putování. Mají typické německé plátěné skládací kajaky.

Jsou to moc pěkné lodě, u nás nejsou běžné a to je dle mého názoru škoda. Kajaky mají dřevěnou kostru potaženou plátnem a nafukovací boky. Nejsou sice tak rychlé jako můj uhlíkový kajak, přesto jedou fantasticky.

Myslím, že tyto kajaky jsou mnohem kvalitnější než absolutně příšerný, předražený a pomalý nafukovací mořský kajak .

Na dolním toku jsem narazil na sportovní, velkou, povedenou a krásnou kanoe,ve které pádlovalo asi šest německých turistů. Lodička jela velmi rychle a ti němci uměli pádlovat.

Narazil jsem na jeden kajak s plachtou, ale s plachtícím kajakářem jsme se jen pozdravili.

Němečtí kajakáři jsou hovorní a domlouváme se anglicky. Jeden z nich hovořil i rusky, což mě potěšilo.

Bylo sympatické, jak vozili na kajacích německou vlajku. Také bych si přál být hrdý na svůj stát. 

Říční proud

Řeka se valí silně vpřed. Voda se místy rozlévá z koryta, ale rozhodně nelze říci, že by Labe bylo rozvodněné. Takový proud jsem nečekal. Voda stoupá každý den.

Každý den potkám několik nákladních lodí či parníků. Průjezd velké lodi vodu rozbouří a na hladině se převalují pěkné vlny ještě dlouho poté, co lodi odplují.

V těchto vlnách se hezky jede. Také se dobře jede za pomalou motorovou lodí. Za takovou lodí lze jet i několik kilometrů téměř bez námahy.

Nepříjemný je vítr. Dělá na řece vysoké větrné vlny. Skoro každý den prší a fouká, ale nevadí mi to.

Mám pláštěnku a klobouk.

Magdenburg. To město jsem projel a ani jsem nestačil vystoupit. Voda tam prudce tekla a do toho jezdily parníky a čluny. Než jsem se nadál byl jsem za městem. Asi po dvaceti minutách jsem přijel ke zvláštnímu mostu. Nebyl to most pro auta či vlaky. Byl to most pro další řeku.  Stavba je to úchvatná.

Obrovská. Myslím, že naši levicový politici by se rozplakali štěstím, kdyby mohli takovou zakázku někomu zadat.

Labe před Hamburgem je veletok   www.youtube.com/watch  Vody teče asi v maximálním množství a  po řece jezdí hodně lodí.

Jsem rád, že odbočuji v Lauenburgu do Elbe–Lubeck kanalu a mířím do Baltského moře. Do severního moře nechci, protože bych musel projet Hamburg a deltu Labe. Pláže na pobřeží Baltu jsou nádherné a proto mířím tam.

Lauenburg stojí za prohlídku.

Je to krásné město.

Kanál mezi Labem a Baltským mořem

Je hluboký umělý kanál dlouhý asi 60km. Voda zde téměř stojí.

Na kanálu je několik zdymadel. Průjezd kanálem je pěkný a klidný. Cestou potkávám mnoho jachet, nákladních lodí a člunů. Pádlovat jsem tam nikoho neviděl. Kanál končí v přístavu Lubeck. Odtud je to do moře asi dvě hodinký pádlování.

V Lubecku přivazuji kajak a jdu nakoupit. Někdo mi ukradl z kajaku vestu. Náladu mi to nekazí.

Příjezd do moře

Poslední metry své cesty si vysloveně užívám. Pádluji do moře u Travemünde a cítím se štastně.

Moře je nádherné. Pádluji asi dva kilometry vpravo od delty  po úplně klidné hladině.

Přistávám na písečné nudistické pláži, vystoupím a směji se.

Je mi dobře. Volám ženě, že jsem konečně v moři. Po dvanácti dnech pádlování.

Bylo tam docela chladno a po pláži chodili němci ve větrovkách což bylo v kontrastu s nahými naturisty.

Na kajak se přišli podívat starší nahatí manželé a ptali se mě na různé věci. Bylo mi trapné zůstat oblečen, ale také mi byla docela zima, protože jsem vedle lodi pochrupoval a nehýbal se. Přišli ještě nějací naháči a já si nechal větrovku a sundal jsem si trenky. Tomu se naháči smály, není žádná povinnost být nahý. Nakonec jsem se vysvlékl úplně, protože nelze být oblečen a bavit se s naháči. Bylo to příjemné setkání a němcům se líbila má cesta. Na pláži jsem až do večera a přespávám tam. Ráno pro mě přijel kamarád se svou přítelkyní. Nakládáme kajak a strávíme krásný den v Trawemunde. Pochutnáváme si na rybách a je nám krásně. V městečku je příjemná přímořská nálada. V neděli ráno vyrážíme do Hamburgu na Fischmarket, kde jdeme na brunch . Domů dojedeme za tmy.

Tento můj výlet se mi tak líbil, že o to píšu i tento článek. Mohl jsem sice jet do Norska či Švédska, ale to bych věděl, co mám čekat a nic by mě nepřekvapilo. O cestě do moře jsem nic netušil.  Bylo to jiné, než jsem očekával. Bylo to vlastně malé dobrodružství na mé řece Berounce.

Ahoj Martin Frydl